• úvod do problematiky,

• zaúčtování, ocenění a vykazování,

• prvky účetnictví a účetní zásady,

• reálná hodnota,

• peníze a krátkodobé investice,

• pohledávky a smluvní majetek.

• zásoby: ocenění, náklady na prodané zboží, účetní postupy,

• uznávání výnosů (základy),

• časové rozlišení,

• hmotný majetek: třídy a skupiny, ocenění, komponenty, životnost a odpisy.

• nehmotný majetek: třídy a skupiny, ocenění, goodwill,

• leasing,

• závazky,

• vlastní kapitál,

• výsledovka: ASC 606, služby,

• volitelná témata (například impairment, segmenty, cizí měny, finanční nástroje, atd.).

Většina společností v Čechách aplikuje IFRS proto, že jsou členy mezinárodní skupiny, která má povinnost zveřejnovat finanční zprávy sestavené podle IFRS. Poměrně malé množství českých firem je emitentem akcií na burze cenných papírů. Na druhé straně, přibývá těch, které místo akcií emitují dluhopisy či podobné nástroje. I na tyto firmy se však vztahuje nařízení ES č. 1606/2002 a zákon č. 563/1991 Sb. § 19a, který praví, že „použije pro účtování a sestavení účetní závěrky mezinárodní účetní standardy“. Ty mezinárodní účetní standardy, na které zákon naráží, se už ale nejmenují International Accounting Standards, nýbrž International Financial Reporting Standards (Mezinárodní standardy finančního výkaznictví). Změnou názvu chtěl jejich tvůrce dát jasně najevo, že se nejedná o „účetní standardy“ upravující postupy, ale o „standardy výkaznictví“ upravující výstupy. Jedna komplikace, která při aplikaci IFRS proto vzniká, je jak použít pro účtování standardy, které neupravují účtování. Druhá komplikace je, že podle zákona č. 586/1992 Sb. § 23 (2) pro zjištění základu daně se vychází
a) z výsledku hospodaření (zisk nebo ztráta), a to vždy bez vlivu Mezinárodních účetních standardů. Proto, pokud se přece jenom podaří standardy IFRS „používat pro účtování“, je nutné dávat pozor na jejich vliv, a ten minimálně jednou za rok pečlivě odstranit. Například podle IFRS se výnosy uznávají na základě toho, jak jednotka plní své výkonnostní povinnosti, zatímco při aplikaci ČÚS se běžně přihlíží k Incoterms. Je tedy nutno hlídat, aby se výnos zaúčtoval a vykázal ve správné výši a správném období podle obou úprav. Velká část semináře se proto věnuje praktickým příkladům toho, jak účetní případy zachytit, aby bylo požadavkům IFRS vyhověno co nejefektivnějším možným způsobem.

Další překážka, která občas stojí v cestě, je, že na dodržování IFRS často dohlíží auditoři, spíše zvyklí na české předpisy. Při aplikaci IFRS proto zapomínají, že se nejedná o zákon, ale o standardy založené na zásadách, a proto není vždy nutné postupovat striktně podle pravidel. Například, nedávno jeden takový auditor odmítnul možnost, že firma použije zajišťovací účetnictví u nástrojů s jinou strukturou peněžních toků, a to jen proto, že to IFRS 9 výslovně nepovoluje. Nepomáhalo mu vysvětlit, že IFRS neřeší každou maličkost a že ve světě se takto běžně postupuje. Nakonec jediné, co firmě zbývalo, bylo mu předložit písemné vyjádření od jednoho z velké čtyřky, které potvrdilo, že postup je konzistentní s duchem pravidel, je používán, a proto je akceptovatelný podle IFRS. Samozřejmě, není možné každou takovou maličkost zahrnout do semináře. Co je ale možné, naplánovat seminář tak, aby dával prostor pro diskuzi a debatu. Jak bude taková diskuze a debata nakonec vypadat? Protože složení účastníků je pokaždé jiné, toto se také nedá naplánovat. Jediné, s čím se dá počítat, je, že tato část semináře bývá velmi zajímává a účastníkům dává možnost naučit se něco nového nejen od